SVÁTOST KŘTU
Křest je první a základní ze sedmi tzv. svátostí. Díky němu se rodí křesťanův život z víry, vzrůstá, dostává se mu daru uzdravení a poslání. Patří ke svátostem uvedení do křesťanského života spolu s biřmováním a eucharistií. Otevírá bránu k ostatním svátostem, protože křtem se stává člověk součástí církve. Připomíná svou symbolikou pohroužením, ponořením do vody pohřbení člověka do Kristovy smrti a povstání s ním jakožto nové stvoření, proto se nazývá i znovuzrozením.
Křest je znamením události, která se odehrává hluboko v lidském nitru a kterou se cosi zásadního mění. O důležitosti křtu svědčí i to, že jej může udělovat každý – v nouzovém případě i nepokřtěný, má-li správný úmysl a použije-li trinitární formuli – ve jménu Otce, i Syna i Ducha Svatého.
CHCETE POKŘTÍT SVÉ DÍTĚ?
Přijďte v úředních hodinách na faru, nebo si domluvte jiný termín osobně, e-mailem nebo telefonicky.
V případě zájmu o křest u dospělého člověka je nutná individuální domluva s knězem na přípravě k přijetí křtu. V případě zájmu rodičů o křest dítěte je rovněž nutno absolvovat přípravu – katechezi na faře.
Termín křtu je stanoven na základě předchozí domluvy s knězem. Rodiče a kmotři musí splňovat požadavky církve dané pro křest dítěte.
POŽADAVKY CÍRKVE PRO KŘEST DÍTĚTE
Kán. 868: § 1: K dovolenému udělení křtu dítěte se žádá:
1. souhlas rodičů nebo alespoň jednoho z nich či souhlas těch, kdo rodiče před zákonem zastupují, 2. odůvodněná naděje, že dítě bude vychováváno v katolickém náboženství; není-li tu naprosto takové naděje, nechť se křest odloží ve shodě s předpisy partikulárního práva a rodičům se sdělí důvod odkladu.
Kán. 874: § 1: Za kmotra může být připuštěn ten, kdo:
1. je označen křtěncem nebo jeho rodiči či zástupci rodičů, nebo když tito nejsou, je označen farářem nebo udělovatelem křtu; splňuje požadavky stanovené pro kmotra a má úmysl tento úkol zastávat,
2. dovršil-li 16 let věku, jestliže nestanovil diecézní biskup jinou věkovou hranici či farář nebo udělovatel křtu jsou mínění, že se ze spravedlivé příčiny má učinit výjimka,
3. je katolíkem, biřmovaným, přijal již Nejsvětější Eucharistii a také vede život v souladu s vírou a službou, kterou přijímá,
4. není postižen žádným uloženým nebo vyhlášeným kanonickým trestem,
5. není otcem ani matkou křtěného.
§ 2: Pokřtěný, který patří k nekatolické církevní společnosti, ať je přijat jen společně s katolickým kmotrem, a to jenom jako svědek křtu.
DALŠÍ NÁLEŽITOSTI
Při křtu se předávají i vhodné symboly, které si opatří rodiče – svíčka, rouška. Křtít by se mělo nejlépe při mši svaté, protože nově pokřtěný je novým členem církve. Tato náležitost k církvi je nezrušitelná, mezi lidmi se tak vytváří poutu duchovního bratrství a sesterství. Podle dohody s knězem se dá křtít i mimo mši svatou. Formulář křestního listu dodá kněz, který křest provede; křestní svíčku, roušku (košilku) a případně i ozdobný formulář křestního listu je možné pořídit v prodejnách s liturgickými potřebami.
ZÁVAZEK KŘESŤANSKÉ VÝCHOVY
Křtem na sebe rodiče a kmotři berou závazek křesťanské výchovy. V případě, že některý z rodičů je nepokřtěný, předpokládá se, že s touto výchovou bude alespoň srozuměný, nebude jí bránit. Křest s sebou nese nejen odpovědnost a povinnosti, ale také práva, např. přijímat další svátosti. Křtem člověk přestává „patřit sám sobě“, je povolán ke službě ve společenství církve a k tomu, aby s ostatními jednal s láskou a úctou. I jméno, či jména, která rodiče dítěti vyberou, se mohou stát vhodným symbolem pro životní cestu.
Pod vedením rodičů, kmotrů a dalších blízkých pak člověk roste ve víře, získává znalosti o Bohu, Kristu, evangeliu, Bibli a Desateru, aby nakonec mohl vstoupit do věčné blaženosti života s Bohem.
