Pastorace je působení církve z inspirace evangelia jak interní – tím je rozuměna pastorace věřících v užším slova smyslu, tak externí – tím je míněna jak péče o obecné blaho, tak péče o ty, kdo stojí na okraji církve.
Pastorace znamená zabývání se lidmi v konkrétních životních podmínkách, tedy v určité zemi, v určité dějinné situaci, v určitém historickém a kulturním kontextu. Jejím posláním je řešit konkrétní problémy konkrétních lidí ve světle a síle evangelia.
(Převzato z knížky Aleš Opatrný: Pastorace v postmoderní společnosti, s. 9, vyd. Karmelitánské nakladatelství)
