SVÁTOST SMÍŘENÍ (ZPOVĚĎ)
Příležitost ke svaté zpovědi je v naší farnosti
vždy půl hodiny před každou mší svatou.
Před velkými svátky, jako jsou Vánoce, Velikonoce, Slavnost všech svatých
a Vzpomínka na všechny věrné zemřelé je možnost rozšířené zpovědi,
kdy bývá přítomen také cizí zpovědník.
Hříchem se člověk ve své pýše odvrací od Boží lásky, raději si chodí po svých cestách, než by přijal za své cesty, na které jej volá Bůh. Pak člověk, který takto zbloudil daleko od Boha, ztrácí schopnost sám od sebe se zase vrátit.
Bůh je ale milosrdný, On jediný člověka nikdy neopouští a stále čeká na jeho návrat a snaží se mu pomoci. Hlasem této Boží pomoci je lidské svědomí, které se zvlášť zřetelně ozývá v určitých životních situacích, např. v těžké nemoci, bolesti, ztrátě někoho milovaného, nebo ve chvílích velké radosti, prožitku krásy, lásky, štěstí. Kdo je takto zasažený, ten pak náhle pocítí touhu po skutečné Boží blízkosti. Chce svůj hřích odložit jako těžké břemeno, jako trám, který mu překáží správně vidět a dobře žít. Hříchy může člověku odpustit jen Bůh, protože proti němu jsou namířeny.
Ježíš Kristus, Boží Syn, který vzal na sebe všechny hříchy lidí na sebe, předal moc odpouštět hříchy služebníkům Církve, kněžím, a je zvykem nazývat tento úkon zpovědí nebo lépe svátostí smíření. Pro toho, kdo po této svátosti touží, jsou určeny následující řádky.
PŘÍPRAVA NA SVÁTOST SMÍŘENÍ
ZÁKLADNÍ OTÁZKY
Co je svátost smíření?
Svátost smíření je především osobním setkáním se vzkříšeným Kristem. To má společné se zbývajícími šesti svátostmi Církve. Jde o svátost uzdravující, ve které Ježíš Kristus prostřednictvím biskupa nebo zplnomocněného kněze odpouští hříchy, kterých se věřící dopustil po křtu. Předpokladem je, že jich kajícník upřímně lituje, vyzná se z nich, a má opravdovou vůli se polepšit a vykonat uložené pokání.
Jiné názvy pro tuto svátost jsou: svatá zpověď, svátost pokání, svátost odpuštění, svátost obrácení.
Jaké jsou duchovní účinky svátosti smíření?
Duchovní účinky svátosti smíření jsou:
1. Dokonalé odpuštění všech litovaných hříchů – tj. navrácení či rozmnožení posvěcující milosti, jednota a přátelství s Bohem.
2. Smíření s Církví zahrnující i Boží pomoc pro obnovení hříchem zraněných mezilidských vztahů.
3. Částečné prominutí časných trestů za nespravedlnosti, které byly způsobené již odpuštěnými hříchy (částečné odpustky).
4. Udělení pomáhající milosti pro oblasti, v kterých je kajícník křehký, aby mohl při budoucích pokušeních lépe obstát.
Je svátost smíření třeba?
Svátost smíření je ke spasení třeba, protože je po křtu jediným řádným způsobem, kterým lze od Boha dosáhnout odpuštění těžkých hříchů.
Co je těžký hřích?
Těžký hřích je úplně vědomé a svobodné překročení mravního zákona ve vážné věci. Nazývá se též hříchem smrtelným, protože zbavuje lidskou duši posvěcující milosti (tj. účasti na Božím životě), ničí přátelství s Bohem a tak způsobuje duchovní smrt s hrozbou věčného zavržení.
Jak pečlivě zpytovat svědomí?
Na zpytování svědomí si máme vyhradit dostatek času; přitom je třeba se vyvarovat krajností: na jedné straně povrchnosti a lehkovážnosti a na druhé straně přehnané úzkostlivosti.
Kdy může kajícník přijmout Boží odpuštění?
Jen tehdy, když hříchu opravdu lituje.
V čem spočívá opravdová lítost?
Opravdová lítost je úkon svobodné vůle, kterým odmítám hřích jako zlo odporující Boží lásce a lásce k bližnímu, a zároveň si pevně umiňuji v tomto hříchu již nepokračovat. S opravdovou lítostí je spojena i ochota přijmout uložené pokání.
Je nutné se vyzpovídat ze všech hříchů?
Ve svátosti smíření je třeba vyznat všechny těžké hříchy, také pokud jde o četnost a druh (přitěžující okolnosti). Kdo by úmyslně zatajil nějaký těžký hřích, nepřijímá platně rozhřešení a Boží odpuštění, a zůstává tak i po svaté zpovědi v duchovní smrti. Pokud jde o lehké hříchy, není povinnost vyznat je všechny. Všech je však třeba opravdu litovat, aby mohly být odpuštěny.
Co má dělat ten, kdo se bez vlastní viny z nějakého těžkého hříchu nevyzpovídal?
Kdo zapomene nějaký těžký hřích vyznat, nebo si ho uvědomí až dodatečně, vyzná ho při nejbližší další svaté zpovědi; nejlépe před svatým přijímáním, ale není to nezbytné, neboť původní svatá zpověď byla platná.
Co má zvážit, kdo by se styděl upřímně se vyzpovídat?
Kdo by se styděl upřímně se vyzpovídat, má zvážit:
• nestyděl jsem se hřešit před Bohem, který všechno vidí;
• je lépe hříchy zpovědníkovi ve skrytu vyznat, než v hříchu nepokojně žít a ohrožovat tak svou věčnou spásu;
• zpovědník je pod těžkým hříchem a trestem exkomunikace vázán mlčenlivostí, má povinnost raději podstoupit mučednickou smrt než porušit zpovědní tajemství;
• svátost smíření je darem nekonečného Božího milosrdenství a Pán nás s láskou vyhlíží a čeká na naše obrácení, aby nás mohl učinit šťastnými.
Může Pán odpustit těžký hřích i jinak než ve svátosti smíření?
Kajícník se může setkat s Božím odpuštěním těžkého hříchu i mimo svátost smíření. Nutnou podmínkou je zde dokonalá nadpřirozená lítost, tj. naprosté odvrhnutí hříchu z těch nejvyšších pohnutek – že zradil a zranil Boží nevýslovnou lásku. Je to však způsob mimořádný. Může se uplatnit, když je těžko dostupný zpovědník. I pak zůstává kajícníkovi povinnost uvést tento hřích při nejbližší svaté zpovědi.
Jiná mimořádná možnost odpuštění těžkých hříchů je ve svátosti pomazání nemocných, pokud nemocný již není schopen je vyznat.
V čem spočívá opravdové předsevzetí?
Opravdové předsevzetí zahrnuje následující rozhodnutí:
1. Vyvarovat se alespoň všech těžkých hříchů a každé dobrovolné blízké příležitosti k nim.
2. Statečně vzdorovat zlým náklonnostem a pokušením s využitím nadpřirozených i přirozených prostředků (modlitba, svaté přijímání, život v Boží přítomnosti, pracovitost, přátelskost, četba dobrých knih, aktivní odpočinek, atp.).
3. Odpustit nepřátelům a všem, kdo ublížili.
4. Vrátit cizí věc, napravit dané pohoršení a způsobenou škodu.
5. Je-li třeba, omluvit se a učinit krok ke smíření.
6. Konat všechny své povinnosti.
7. Dát si konkrétní splnitelný úkol, na kterém budu pracovat do příští svaté zpovědi.
Může kněz odmítnout udělit rozhřešení?
Kněz, který při svátosti smíření zastupuje milosrdného Pána, musí vždy udělit rozhřešení, s výjimkou následujících případů:
1. Kajícník nevyzná ani jeden hřích – pak není co odpouštět.
2. Zpovědník zjistí, že u těžkého hříchu schází opravdová lítost (spojená s rozhodnutím nadále již v hříchu nepokračovat).
3. Vyznaný těžký hřích má takovou závažnost, že je spojen s církevním trestem, který z hříšníka nemůže sejmout zpovídající kněz, ale nějaká vyšší církevní autorita. V tom případě má kněz povinnost poradit nebo sám zprostředkovat budoucí sejmutí církevního trestu.
Jak často je třeba se zpovídat?
Církevní přikázání říká alespoň jednou za rok. Pokud někdo zhřeší těžce, neměl by svátost smíření odkládat, ale vyzpovídat se co nejdříve. Církev doporučuje častější svatou zpověď (např. jednou za měsíc), neboť skrze tuto svátost nás Pán Ježíš vede k dokonalosti. Konkrétní doba pro další svátost smíření je na svobodném uvážení kajícníka, případně po poradě se zpovědníkem.
JAK PROBÍHÁ SVÁTOST SMÍŘENÍ?
Slavení svátosti smíření obsahuje tyto části:
1. Zpytování svědomí
Přípravou ke svaté zpovědi je zpytování svědomí. Kajícník může začít modlitbou k Duchu Svatému. Pak se snaží s jeho pomocí uvědomit hříchy, kterých se dopustil od
poslední svátosti smíření. Vodítkem k tomu mu mohou být dvě novozákonní přikázání lásky, osmero blahoslavenství (Mt 5,3-12), teologální a kardinální ctnosti (víra, naděje, láska, rozumnost, spravedlnost, statečnost a umírněnost), desatero Božích přikázání a sedm hlavních hříchů (pýcha, závist, nenávist, lakomství, smilstvo, nestřídmost a lenost).
Není na překážku si hříchy vypsat na papír – nikdy však nezapomeňme na to, že jde především o postoj našeho srdce a ne o dokonalý výčet našich hříchů a nedokonalostí.
2. Lítost
Pro svatou zpověď je nejdůležitější vzbudit nadpřirozenou lítost. Ta může být buď nedokonalá – lituji ze strachu z trestů, které na sebe svými hříchy svolávám. Vhodnější však je lítost dokonalá – z lásky. Lituji, protože si uvědomuji, jak moc mě má Bůh rád, co vše pro mě Pán Ježíš vytrpěl a obětoval a tím víc mě mrzí, že ho svými hříchy urážím.
Pozor: Do svaté zpovědi nepatří sebelítost – já chudák, jak teď budu před tím knězem vypadat apod.
3. Předsevzetí
Ještě dříve než kajícník přistoupí ke svátosti smíření, sám si stanovuje předsevzetí. Mělo by se jednat o něco konkrétního a zároveň splnitelného – vždy však jen jedno. Předsevzetí by nemělo být ani moc široké: polepším se ve všem – je totiž předem jasné, že je to nesplnitelné; ani neurčité: trochu se polepším…
Je vhodné, aby se předsevzetí týkalo úsilí o konkrétní ctnost, která by mohla napomoci k překonání sklonu k jednomu z častěji vyznávaných hříchů. Nebo se může zaměřit i na boj s některým hříchem. Je dobré si dávat opakovaně stejné předsevzetí tak dlouho, dokud není úplně zvládnuto, a pak teprve další. Pokud kajícník denně na tomto předsevzetí pracuje, nastává u něj zřetelný posun k dobrému. A co teprve kdyby důsledně každý rok plně zvládl jedno předsevzetí…
4. Vlastní svatá zpověď
Samotná svatá zpověď začíná v přítomnosti zpovědníka znamením velkého kříže. Zpovědník pak může kajícníka povzbudit k upřímnému vyznání vin. Kajícník se nejprve stručně představí (stav, věk počet dětí, popř. zaměstnání) a potom začne těmito nebo podobnými slovy: „Naposledy jsem byl u svátosti smíření před … (uvede dobu). Vyznávám se Všemohoucímu Bohu a vám, otče, že jsem se za tu dobu dopustil těchto hříchů: …“ (vyzná stručně a jasně své hříchy, v případě těžkých i počet a závažné okolnosti). Vyznání ukončí vyjádřením opravdové lítosti např. slovy: „Těchto a všech hříchů upřímně lituji a vynasnažím se je nedělat.“
Zpovědník může položit kajícníkovi otázky k upřesnění, na které kajícník po pravdě odpovídá. Kajícník se zas může zpovědníka zeptat, má-li nějakou nejasnost. Zpovědník dává případné ponaučení a ukládá pokání (např. modlitba, almužna, nějaký kající skutek nebo skutek blíženské lásky). Je potřeba, aby dal kajícník najevo, že uloženému pokání rozumí a že ho vykoná.
Na základě opravdové lítosti a přijatého pokání zpovědník uděluje kajícníkovi rozhřešení, které končí podstatnými slovy: „Uděluji vám (ti) rozhřešení ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“ Kajícník při tom dělá znamení kříže a odpoví: „Amen“, a vděčně přijímá Ježíšovo odpuštění, které očišťuje jeho duši, zbavuje pout, hojí rány a posiluje v dobrém.
Po rozhřešení obvykle následuje dialog díkučinění. Zpovědník říká: „Chvalte Hospodina, neboť je dobrý“ a kajícník odpovídá: „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ Zpovědník pak
propouští kajícníka zpravidla slovy: „Pán vám (ti) odpustil hříchy. Jděte (jdi) v pokoji.“ Kajícník odpoví: „Bohu díky“.
5. Pokání
Kajícník poctivě splní uložené pokání a případně přidá i ještě něco navíc.
Je též vhodné vlastním způsobem vzdát Bohu díky za přijatou milost, poprosit o pomoc při plnění opravdového předsevzetí.
ZPYTOVÁNÍ SVĚDOMÍ
Osobní prosba k Duchu Svatému, např.:
Přijď, Duchu Svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky.
Sešli svého Ducha a všechno bude stvořeno.
A obnovíš tvář země.
Bože, ty nám sesíláš svého Ducha, aby nás osvěcoval světlem pravdy; dej, ať nám tato jeho pomoc nikdy nechybí, abychom se dobře rozhodovali a správně jednali.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Úvodní otázky
1. Uvědomuji si, že se milosrdný Bůh nade mnou sklání, a chce mi odpustit všechny hříchy?
2. Uvědomuji si, že Bůh ve své nezměrné lásce chce učinit mé srdce čisté?
3. Uvědomuji si, že neexistuje tak velký hřích, který by Bůh nemohl a nechtěl odpustit?
4. Nepřestoupil jsem hlas svého svědomí v myšlení, svými slovy či skutky?
5. Snažil jsem se splnit předsevzetí od minulé svaté zpovědi?
6. Neměl jsem účast na hříchu někoho jiného?
7. Plním povinnosti svého stavu?
8. Neopomněl jsem učinit nějaké dobro, které jsem přislíbil nebo ke kterému mne svědomí nabádalo?
9. Odpustil jsem všem, kteří mi jakkoliv ublížili, a pokusil jsem se o smír s nimi?
10. Kdy jsem naposledy byl u svaté zpovědi? Nezatajil jsem při ní nějaký těžký hřích?
11. Litoval jsem upřímně svých hříchů a umínil si, že se jich už nedopustím?
12. Nepřijal jsem ve stavu těžkého hříchu Eucharistii?
13. Vykonal jsem uložené pokání a nahradil jsem škodu, kterou jsem bližnímu učinil, jak jen to bylo možné?
Poznámka: * Tímto znamením je orientačně označen hřích, jehož materie je objektivně závažná – těžká. U ostatních provinění záleží na míře (velikosti materie) při posuzování, jestli jde o hřích lehký či těžký. Kromě závažné materie musí být splněné další dvě podmínky: úplná vědomost a svoboda, aby šlo o těžký hřích.
ZPYTOVÁNÍ PODLE DESATERA
I. Nebudeš mít přede mnou jiné bohy
1. Věřím, že mne Bůh miluje bez jakýchkoliv podmínek a zásluh?
2. Snažím se, aby Bůh byl na prvním místě v mém životě?
3. Nezapíral jsem víru? *
4. Nepochyboval jsem dobrovolně o některé pravdě víry? *
5. Nestyděl jsem se přiznat před ostatními ke katolické víře? Využívám příležitostí k vydávání svědectví o Bohu, Kristu a Církvi?
6. Naslouchal jsem s potěšením řečem proti víře? *
7. Vzdělávám se aktivně ve víře? Čtu si katechismus, Bibli a dobrou duchovní literaturu?
8. Nepohyboval jsem se ve společnosti víře nepřátelské (satanistické koncerty, spiritistické kroužky, zednářské nebo obdobné tajné spolky, komunistická strana)? Nebyl jsem jejich členem? *
9. Hledal jsem pomoc ve východních náboženstvích a jiných duchovních naukách (mantry, čakry, reiki,…)? * Věřil jsem v učení o reinkarnaci? *
10. Neúčastnil jsem se ze zvědavosti duchovních obřadů nekatolického vyznání? Toužím po jednotě všech křesťanů v lásce, ve víře a v jedné Církvi?
11. Věřil jsem ve věštby, vykládání karet, snáře? * Přijímal jsem magii, okultismus? * Sledoval jsem horoskopy? Přikládal jsem důležitost pověrám? Nevyvolával jsem duchy*, nenosil talismany nebo amulety?
12. Nevyužil jsem služeb léčitele, který léčí nedovoleným způsobem (na základě více či méně skrytého doptávání se duchů a v návaznosti na bludné nauky)?
13. Byli pro mne přátelé, zábava, peníze, diskotéka, televize, počítač, tělo, city, pochvala a uznání,… důležitější než Bůh?
14. Zanedbával jsem denní modlitby, zvláště ráno a večer, před jídlem a večerní zpytování svědomí?
15. Zoufal jsem si? Spoléhal jsem opovážlivě na vlastní síly či na Boží milosrdenství?
16. Nepropadal jsem smutku a sebelítosti?
17. Nebyl jsem vůči Bohu a svatým věcem lhostejný? Nebyl jsem na Boha nazlobený?
18. Snažím se co nejlépe opětovat Boží lásku?
19. Mám rád katolickou Církev? Uznávám její učitelský úřad? Nebyl jsem pyšný?
II. Nebudeš brát jméno Boží nadarmo
1. Zesměšňoval jsem svaté věci? * Zesměšňoval jsem zbožnost svých bližních?
2. Vyslovoval jsem svatá jména (Ježíše, Marie, Boha) bezmyšlenkovitě, v hněvu, * při zábavě nebo v žertu?
3. Přísahal jsem zbytečně nebo křivě *?
4. Splnil jsem vždy, co jsem slíbil (kmotr, svatba…)?
5. Zaštiťoval jsem se Bohem při prosazování sebe sama?
6. Snažím se mluvit o Bohu a o záchraně v Kristu s druhými?
III. Pamatuj, abys den sváteční světil
1. Zanedbal jsem vlastní vinou mši svatou v neděli a zasvěcené svátky? *
2. Přišel jsem vlastní vinou na Mši svatou pozdě?
3. Zachovávám eucharistický půst? Nezneuctil jsem Eucharistii? *
4. Choval jsem se v kostele neuctivě, rozptyloval druhé, překážel, pohoršoval se, pohoršoval jiné? Chodím do kostela přiměřeně oblečen (a)?
5. Prožívám neděli jako den zaměřený k Boží oslavě?
6. Naslouchám při mši svaté pozorně Božímu slovu a prožívám svátostné setkání s Pánem jako vrcholný okamžik a pramen posily pro vlastní život a službu v novém týdnu?
7. Pokračoval jsem v neděli v práci, kterou vykonávám celý týden? Pracoval jsem v neděli dobrovolně ze zištných důvodů? Neplánoval jsem na neděle práce pro sebe a druhé, které nebyly neodkladné?
8. Nakupoval jsem z pohodlnosti v neděli? Užíval jsem bez rozumného důvodu služeb nutící druhé být v zaměstnání v neděli?
IV. Cti otce svého i matku svou
1. Vážím si rodičů, učitelů, zaměstnavatele, církevních autorit?
2. Modlím se za ně, poslouchám je, pomáhám jim, nezlobím je? Vyjadřuji se o nich dobře a nestydím se za ně?
3. Chovám se dobře ke starším lidem: na ulici, v obchodě, na cestách?
4. Jsem vlídný ke svým nejbližším doma, ve škole, v zaměstnání?
5. Byl jsem nevděčný a nevyjádřil vděčnost za přijaté dobrodiní?
6. Nesvěřoval jsem bezdůvodně výchovu dětí cizím lidem?
7. Zajímám se o to, jak jsou děti ve škole a v jiných institucích formované?
8. Jdu příkladem dětem ve víře a v životě s Bohem? Modlím se s nimi?
9. Nezanedbával jsem poučení a vzdělání svých dětí v katolické víře?
10. Starám se o své nemohoucí rodiče? * Neodložil jsem je někam?
11. Věnuji dostatek času rodině a nejbližším?
12. Modlím se za vládu a politiky místo kritizování? Mám odvahu vystoupit proti nespravedlivým zákonům ve své vlasti?
V. Nezabiješ
1. Nebil jsem druhé? Neubližoval jim? Nezranil jsem někoho?
2. Nemanipuloval jsem s někým? Nevydíral jsem někoho (a to i citově)?
3. Měl jsem zalíbení v násilí (i např. filmy a počítačové hry)?
4. Nenadával jsem jiným? Nevysmíval jsem se jim? Nepřál jsem jim něco zlého? Neproklínal jsem? *
5. Nepodléhal jsem nenávisti *, vzteku? Nehádal jsem se neústupně?
6. Nechoval jsem proti jiným v srdci zášť nebo pomstu? *
7. Nepoškozoval jsem si zdraví drogami, cigaretami, alkoholem, narkotiky, dopingovými prostředky, zbytečným užíváním léků?
8. Neužívala jsem prostředky schopné usmrtit vyvíjející se počaté dítě (hormonální antikoncepci, postkoitální prostředky, nitroděložní tělíska)? *
9. Nesváděl jsem druhé k těmto prostředkům? * Varoval jsem před nimi?
10. Nepodstoupila jsem vyšetření se záměrem ukončit těhotenství, kdyby se ukázalo, že je dítě postižené? *
11. Nepodstoupila jsem umělý potrat? * Ani ze zdravotních důvodů? *
12. Nepodílel jsem se na zlu potratů, eutanazie, umělého oplození – výkonem, radou, spoluprací, financováním, nucením či mlčením? *
13. Měl jsem možnost vystoupit veřejně na obhajobu lidského života a neučinil tak?
14. Neriskoval jsem nepřiměřeně při sportech, jízdě autem nebo jindy?
15. Nepečoval jsem nepřiměřeně o tělo na úkor duše?
16. Nebyl jsem nestřídmý v jídle, mlsný a nenasytný?
17. Nezmrzačil jsem své tělo sterilizací? * Nepoškozoval jsem se? Neměl jsem sebevražedné myšlenky a pokusy? * Nevyhrožoval jsem sebevraždou?
18. Zastávám se nebo pomáhám těm, kdo jsou nespravedlivě napadeni? Jsem připraven i fyzicky bránit rodinu a vlast, pokud by došlo k napadení nespravedlivým agresorem? *
19. Nebyl jsem lhostejný k přímému* nebo nepřímému šikanování druhých?
20. Nepohrdal jsem druhými? Nehněval jsem se na druhé a nevytvářel sváry?
21. Snažím se mít všechny lidi rád?
22. Neopomněl jsem nějakého potřebného starého nebo nemocného člověka ve svém okolí?
23. Nesympatizoval jsem s lidmi používající násilí vůči nějaké skupině osob k prosazení svých zájmů?
24. Netrápil jsem či zbytečně nezabil zvířata?
25. Neznečišťoval a nepoškozoval jsem životní prostředí?
VI. a IX. Nesesmilníš, nepožádáš ženy bližního svého
1. Nemyslel jsem dobrovolně na něco nečistého?
2. Nechtěl jsem dobrovolně něco necudného vidět, slyšet nebo činit? *
3. Díval jsem se, četl, poslouchal dobrovolně něco z oblasti erotiky či pornografie (časopisy, knihy, video, internet, vtipy, písně)? * Šířil jsem to dále? *
4. Činil jsem něco nečistého? Ukájel jsem se? * Sám nebo s jinými? * Proti přírodě (homosexuální jednání)? *
5. Neodhaloval jsem se před ostatními (např. na pláži, focení…)? Je mé vystupování na internetu a všude jinde čisté?
6. Neprohlížel jsem si osoby druhého pohlaví tak, že to ve mně vyvolávalo hříšnou žádostivost?
7. Žil jsem sexuálním životem před svatbou (např. petting, necking…)? *
8. Mlčel jsem k nemravnostem ve svém okolí?
9. Chovám se uctivě k osobám druhého pohlaví (nečiním narážky, nekoketuji, nesvádím)?
10. Nenavazoval jsem vztah jen pro zábavu?
11. Oblékám se diskrétně, abych nevzbuzovala žádostivost?
12. Nepoužíval jsem antikoncepci (ani pod záminkou zdravotních důvodů)? * Nedopouštěl jsem se přerušované soulože? *
13. Vynucoval jsem si bezohledně sex v manželství? * Neodmítal jsem manželský styk bez vážného důvodu? *
14. Vyhýbal jsem se početí dítěte bez vážného důvodu? *
15. Podstoupila jsem umělé oplození? * Měl jsem nějakou účast na umělém oplození (výkon, rada, nátlak, spolupráce, mlčení)? * Prodával či daroval jsem své pohlavní buňky pro účely umělého oplození? *
16. Odmítal jsem se seznámit s metodami přirozeného plánování rodičovství?
17. Dopustil jsem se smilstva nebo manželské nevěry (s osobou svobodnou, vázanou manželstvím, či zasvěcenou)? *
18. Porušil jsem manželský slib a rozvedl se? * Žil jsem intimně v neplatném manželství? *
19. Schvaloval jsem sexuální život nesezdaných párů anebo osob stejného pohlaví? * Mlčel jsem k takovémuto jednání v mé rodině a tím vzbuzoval dojem, že souhlasím?
VII. a X. Nepokradeš, nepožádáš statku bližního svého
1. Neukradl jsem něco (bližnímu, v obchodě, v zaměstnání nebo ze státního)? Co a kolik? Nahradil jsem zcizenou věc?
2. Neobohacoval jsem se na úkor druhých (nespravedlivá cena či mzda, lichva, úplatky, podvod, tunelování *, …)?
3. Nechal jsem si něco vypůjčeného nebo nějakou nalezenou cennost?
4. Nepoškodil jsem cizí věc? Neničil jsem veřejný majetek? Nebyl jsem škodolibý?
5. Nepřijal jsem něco ukradeného? Nechtěl jsem něco ukrást?
6. Plýtval jsem volným časem a schopnostmi (televize, internet, hry, …)?
7. Pomáhám nezištně druhým?
8. Záviděl jsem? Nebažil jsem po majetku a penězích? Nebyl jsem závislý na věcech?
9. Nehrál jsem hazard nebo nesázel jsem velké peníze? * Nehrál jsem na automatech?
10. Platím spravedlivé daně? Nezneužívám své funkce k nespravedlivému obohacení?
11. Pamatuji na chudé? Nebyl jsem lakomý?
12. Neplýtval jsem jídlem, energiemi a přírodními zdroji?
13. Nebyl jsem lenivý k práci, učení a modlitbě?
14. Nejezdil jsem veřejnými dopravními prostředky na černo?
15. Nedopouštěl jsem se internetového pirátství?
VIII. Nepromluvíš křivého svědectví
1. Nelhal jsem? Neuškodil jsem svou lží jiným?
2. Nevymýšlel jsem si chyby o druhých (pomluva)?
3. Neroznášel jsem chyby jiných bez příčiny (nactiutrhání)?
4. Obviňoval jsem druhé, abych unikl důsledkům?
5. Nemlčel jsem, když jsem mohl hájit pravdu anebo čest druhého?
6. Zachoval jsem svěřená tajemství?
7. Neodsuzoval jsem bližního?
8. Odvolal jsem pomluvu? Dokázal jsem se omluvit a nabídnout smír?
9. Neprosazoval jsem pravdu násilně? Respektoval jsem svobodu myšlení, svědomí a vyznání druhého?
10. Byl jsem vždy upřímný?
Církevní přikázání
1. Zachovávám v pátek půst od masa nebo jej nahrazuji jiným skutkem sebezáporu, zbožnosti či blíženské lásky? Zachovávám charakter postní doby a půst v předepsaných dnech? *
2. Nezanedbal jsem povinnou svatou zpověď (alespoň jednou za rok) a svaté přijímání (alespoň o Velikonocích)? *
3. Přispívám na potřeby Církve?
Vzbuzení lítosti a přijetí předsevzetí
Nyní je třeba se od všech poznaných hříchů jasně oddělit, úkonem vůle je od sebe s odporem odvrhnout a umínit si, že v nich již nechci pokračovat z lásky k Bohu a abych neohrozil svou věčnou spásu. Takové rozhodnutí je pravou lítostí.
S opravdovou lítostí je spojeno i konkrétní předsevzetí ohledně hlavní chyby (nejčastější či největší hřích), abych ji s pomocí Boží překonal.
Převzato z knihy Příprava na svátost smíření dnes, P. Marek Dunda a kolektiv
