Diecézní pouť do Německa na blahořečení P. Richarda Henkese

Hať – Římskokatolická farnost Hať ve spolupráci s Biskupstvím ostravsko-opavským zve na diecézní pouť do Německa ve dnech 13.–15. 9. 2019 na blahořečení P. Richarda Henkese, SAC.

1. den – 13. 9. (pátek)

Odjezd: Hať 5.30 – parkoviště u kostela sv. Matouše, Ostrava 6.00 – parkoviště u Domu kultury, ul. 28. října.

Navštívíme: Bautzen /katedrálu sv. Petra, zříceninu chrámu sv. Mikuláše a srbský hřbitov, kostel Panny Marie, protestantský chrám sv. Michaela, vodní věž, věznici tajné služby STASI, středověkou fortifikaci města/.

Večeře.

Na pouti v Limburgu, ale i doma ve svých farnostech budeme zpívat novou píseň o sedmi slokách, kterou otextoval emeritní pomocný olomoucký biskup Mons. Josef Hrdlička. Osobnost P. Richarda Henkese si připomenou také poutníci na Pouti národů v sobotu 21. září na Maria Hilf u Zlatých Hor. Farnost Strahovice poděkuje za blahořečení svého kněze při tradičním krmáši v neděli 27. října.

2. den – 14. 9. (sobota)

Snídaně

Navštívíme: Koblenz /zámek, pak bude následovat procházka pobřežím řeky Rýn, navštívíme baziliku sv. Kastora, evangelický kostel Florinkirche, kostel Matky Boží, Deutsches Eck – Německý trojúhelník, poté pojedeme lanovkou na tvrz Ehrenbreitstein/.

Večeře

3. den – 15. 9. (neděle)

Snídaně

Navštívíme: Vallendar /horu Schönstatt – místo vzniku Schönstattského katolického hnutí, poutní místo Panny Marie, Matky Třikrát Obdivuhodné/.

Limburg 14.00 – blahořečení P. Richarda Henkese.

Oběd

Návrat domů – noční jízda /návrat v ranních hod./.

Cena: 1 900 Kč + 140 € Cena zahrnuje: dopravu autobusem, pojištění, 2x ubytování, 2x snídani, 2x večeři, vstupy a projížďku lanovkou.

Kontakt na organizátora a přihlášení: rkf.hat@doo.cz 731 625 656, /P. Bartłomiej Blaszka/

Možnost přihlášení do 28. 6. 2019

Počet míst: 48

Blahořečení P. Richarda Henkese

„Jdu i zde svou cestou s Bohem.

Ano, Bůh je zde blíže než kdekoliv jinde,

protože ho také více potřebujeme.“

Tato pravdivá slova napsal do dopisu z nacistického vězení P. RICHARD HENKES, SAC. Je jedním ze svědků Boží milosrdné lásky, který působil na území ostravsko-opavské diecéze.

MLÁDÍ, STUDIA A PRVNÍ PŮSOBENÍ

Narodil se 26. května 1900 v Ruppachu, v německém Porýní. V roce 1919 vstoupil do řádu palotinů, řeholního společenství, jež se snaží zapojit laiky do života církve. Na kněze byl vysvěcen 6. 6. 1925 v Limburgu. Působil jako učitel, exercitátor, kazatel a nakonec i jako farář. Od roku 1931 působil v Horním Slezsku a to v palotinských studijních domech v Katscher (dnes Kietrz) a Frankensteinu (dnes Ząbkowice Śląskie). Vyučoval němčinu a dějepis, později také latinu. Od roku 1938 pracoval v generálním vikariátu Branice.

Měl mimořádné dary a schopnosti, což mu pomohlo, aby se jako člověk a kněz probojoval ke zralému a plnohodnotnému křesťanskému postoji. Hluboce jej ovlivnila encyklika Pia XII. Mit brennender Sorge (S palčivou starostí, 1937).

Postavil se jednoznačně proti národněsocialistické ideologii a odvážně zvěstoval poselství křesťanství. Věděl, že nacismus je uskutečňováním zla a nenávisti, a zároveň byl hluboce přesvědčen o velikosti Ježíšova poselství lásky. Měl v sobě sílu a odvahu obojí nejen srozumitelně a nahlas pojmenovat, ale také konkrétně a prakticky uskutečnit.

„Když se v Německu dostali k moci nacisté, Richard Henkes se proti nim začal ve svých kázáních vyslovovat. Mluvil velmi odvážně, podle evangelia, ale jasně protinacisticky. A oni si toho velmi rychle všimli,“ přiblížil svinovský farář Jan Larisch, jenž se zabývá životem významných kněží našeho regionu.

Tlak ze strany nacistů vůči Henkesovi kvůli jeho veřejným projevům sílil, a tak se představení řádu pallotinů rozhodli, že nebudou riskovat zavření církevních škol, a Henkese poslali do vesnice Branice, nyní těsně za polskými hranicemi v sousedství Úvalna na Krnovsku. Tam se Henkes stal ředitelem exercičního domu sv. Josefa. „Kromě toho ale dále jezdil po okolí a kázal. I tam se proto na něj začal soustřeďovat zájem nacistů. A protože mu hrozilo, že bude muset narukovat do armády, byl jmenován do funkce faráře ve Strahovicích na Hlučínsku. Protože jakýkoli jiný kněz, s výjimkou právě farářů, do armády být odveden mohl,“ podotkl Larisch.

FARÁŘEM VE STRAHOVICÍCH

Od roku 1941 byl farářem ve Strahovicích na Hlučínsku. Čerpal svou sílu z hluboké mariánské úcty a z Eucharistie. Kromě plnění povinností faráře se věnoval exerciciím v exercičním domě sv. Josefa v Branicích a vystupoval jako kazatel na různých místech v širokém okolí.

Osudné se Henkesovi stalo jedno kázání v březnu roku 1943 v Branicích, jemuž naslouchali i němečtí velitelé umístění v tamním vojenském lazaretu. „Henkes z mládí znal z rodného Porýní kostely zasvěcené velitelům římských legií, mučedníkům, kteří obětovali svůj život pro křesťanskou víru. Ve svém kázání se proto vyslovil, že by chtěl vidět věřící německé důstojníky, kteří za svou vírou opravdu stojí a nebojí se za ni obětovat život,“ přibližuje Larisch.

Jeho činnost byla sledována gestapem. Na základě udání byl 8. dubna 1943 pro „pobuřování národa z kazatelny“ zatčen a odvezen do Ratiboře, kde v jednom dopise napsal: „Na počátku jsem se ještě modlil za své osvobození, ale nyní jsem se probojoval dál, a i kdybych musel jít do tábora, řekl bych stejně tak ´Deo gratias´ jako při svém zatčení… Nyní nastala doba, kdy my kněží následujeme svého Spasitele do Getseman a možná až na Golgotu… A tak už nemám strach.“

O POTRAVINY SE DĚLIL S OSTATNÍMI VĚZNI

Několik týdnů po této události Henkese zatklo v Ratiboři gestapo. Odtud zakrátko putoval do koncentračního tábora v Dachau. „Tento koncentrační tábor byl velmi specifický, protože do něj byli nacisty umisťováni katoličtí kněží všech národností,“ osvětlil Larisch. Na začátku pobytu v Dachau vystřídal Henkes několik fyzicky náročných zaměstnání, nakonec se stal kantýnským na bloku číslo 17. „Jeho úkolem bylo obstarávat pro vězně ze svého bloku poštu, zajišťovat jídlo a vyřizovat potřebné náležitosti ve vztahu k veliteli bloku,“ popsal Larisch s tím, že své funkce využíval Henkes k tomu, aby i nadále pomáhal potřebným. Jakákoli zásilka byla totiž pro vězně značnou vzpruhou. „V jednom z tajných dopisů požádal do Strahovic, zda by se někdo mohl postarat o zasílání balíčků pro kaplana ze Salzu, také uvězněného v Dachau, s tím, že se o něj do té doby postará sám. Byl znám tím, že se s kýmkoliv dělil o své potraviny,“ přiblížil Larisch.

Z OSUDNÉHO KÁZÁNÍ

Že si Richard Henkes nebral vůči poměrům v nacistickém Německu servítky, svědčí i jeho kázání z března roku 1943, na jehož základě byl následně zatčen gestapem. Ostře se v něm vyhrazuje proti totalitním poměrům hitlerovského Německa, přestože věděl, že mezi jeho posluchači jsou lidé, kteří na něj donášejí.

„Současný režim nepotřebuje inteligentní občany, ale jen stádo ovcí. V dobách prvotní církve byli věřící ochotni se za svou víru obětovat, vzdát se všeho. Víra pro ně byla takovou hodnotou, že pro ni riskovali děti, rodiny, dokonce i život. Takový postoj vyžaduje i dnešní doba. K výchově našich dětí v nacisty ovládaném školství mlčíme, ve veřejném prostoru, který ovládá nacistická ideologie, mlčíme. Přichází doba, kdy nám možnost mluvit bude úplně vzata.“

ODEVZDAT SE RADIKÁLNĚ BOHU

„Člověk je vydán lidské krutosti, a tak má smysl jen jedno – odevzdat se zcela radikálně Bohu.“ (R. Richard Henkes, Dachau) V situaci tyfové epidemie (v zimě 1944/1945 hladem a epidemií skvrnitého tyfu zemřelo v Dachau asi 15 tisíc lidí) se otec Richard Henkes obětavě věnoval duchovní péči českých vězňů. Spolu s dalšími 19 německými kněžími a 20 polskými se přihlásil k ošetřování nemocných – zvláště Čechů – na bloku 17. Rozhodl se dobrovolně vstoupit do infekčních karanténních bloků, aby sloužil nemocným, i když věděl, že pravděpodobně díky tomu zemře. Táborové pravidlo bylo jasné: „Kdo se odváží vstoupit mezi infekčně nemocné, nemůže se vrátit mezi živé“. P. Richard zde strávil tři měsíce svého života, onemocněl a během pěti dnů, 22. února 1945, zemřel. Na prosby uvězněných palotinů byla jeho mrtvola spálena odděleně. Jeho popel byl spolehlivě doručen do Limburku. Tam jej bratři palotini v den 20. výročí jeho primice, 7. 6. 1945, uložili na svém hřbitově.

MODLITBA

„Abychom mohli mít účast na eucharistické hostině, potřebujeme nutně smíření s Bohem ve svátosti smíření, ale smíření s Bohem není možné bez smíření s lidmi.“

Bože, Otče milosrdenství,

na přímluvu Tvého služebníka, P. Richarda Henkese,

mučedníka, daruj smíření našim rodinám a společenstvím,

farnostem a diecézi, i celému našemu národu.

Pomáhej nám milostí Ducha Svatého,

ať jsme tvůrci pokoje zde na zemi,

abychom dosáhli pokoje v Tvém království.

Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

Amen.